Legendární rostlina ALOE VERA

Kryštof Kolumbus prý kdysi pravil:

„Pro blaho člověka jsou zásadně důležité čtyři rostliny: pšenice, hrozny, olivy a Aloe. První ho živí, druhá povznáší jeho ducha, třetí mu přináší harmonii a čtvrtá ho léčí.“

Jedná se o patrně nejstarší léčivou rostlinu světa, které člověk po staletích užívání přisoudil punc legendárnosti.

·         Vyspělá sumerská civilizace ji označuje: „nejdůležitější léčebnou rostlinu“

·         O Aloe se na několika místech zmiňují také biblické texty, v nichž je symbolem dokonalosti, blahobytu a cennosti.

·         V Číně jsou její trny popisovány jako  „posvátné trny nesmrtelnosti“

·         Mezi kmeny amerických indiánů patří „k šestnácti posvátným rostlinám“

·         Ve starém Egyptě byla považována za  „rostlinu jejíž „krev“ dává krásu, zdraví a nesmrtelnost“. Bývala součástí balzamovacích obřadů a doprovázela faraóny na onen svět. Od Egypťanů ji převzali Řekové a Římané, střední a severní Evropa ji poznala v 10 st. Její léčebné účinky popsal řecký lékař Dioscorides v knize „De Materia Medica“, která se stala na dalších 1500 let učebnicí farmakologie a farmacie.

·         V rozsáhlých afrických pouštích ji Nomádi pojmenovali „pouštní lilie“, v Severní Americe je dodnes nazávána „tichým léčitelem“, „doktorem Aloe“, v Rusku „Elixírem dlouhověkosti“

·         První zmínky o aloe a jejích léčivých účincích pocházejí ze Sumerské říše a datují se do období několika tisíc let před naším letopočtem.

·         Užívání aloe se významně rozšířilo v Egyptě, kde se dochovala řada písemných dokumentů o přípravě účincích šťávy z aloe vera. Egyptská šlechta včetně faraonů ji označovali jako elixír dlouhověkosti a aloe byla v Egyptě známá i jako rostlina nesmrtelnosti. Významná egyptská královna Kleopatra používala gel z aloe vera v péči o pokožku, aby si co nejdéle uchovala mládí a krásu.

·         V Řecku se aloe rychle stala oblíbeným léčivým prostředkem, podle pověstí byl přípravky z aloe úspěšně vyléčen i samotný Alexandr Veliký po zranění nepřátelským šípem.

·         Féničané dovezli aloe i do mocného afrického Kartága. V období punských válek se s aloe setkali Římané, když viděli, že si zranění kartáginští vojáci hromadně léčí svá zranění právě touto rostlinou. Řecký lékař Dioskoridés sloužící v římské armádě zejména vychvaloval schopnosti aloe vera léčit otevřené rány a popáleniny.

·         Aloe se těšila oblibě i v Indii. Známou indickou osobností s pozitivním vztahem k aloe byl i Mahatma Gandhi. V dopise spisovateli Romaine Rollandovi uvedl, že za schopnost vydržet dlouhé a náročné půsty (lépe řečeno protestní hladovky proti britské nadvládě) vděčí náboženské víře, skromnému životnímu stylu a blahodárným účinkům aloe.

·         Během středověku došlo k celkovému úpadku evropské vzdělanosti a kultury, spolu s tím se vytratily i vědomosti o aloe a jejích účincích. Přednost dostaly různé místní bylinky.

·         Teprve v posledních staletích se s postupným rozvojem přírodních věd a medicíny začala do Evropy vracet i aloe. Byly vyvinuty moderní formy jejího zpracování, které zajistí její dlouhou trvanlivost, a zvýšila se i poptávka po aloe. 

Význam aloe roste a stává se oblíbeným doplňkem klasické západní medicíny.